Vědět co je pro vašeho psa motivace, to je to základní, co byste měli vědět. Takže si vytvořte seznam pamlsků, hraček, her a věcí ze života co je tedy silným motivátorem. Odměnu používejte vždy podle stupně obtížnosti, a to nejen u přivolání, ale i u jiných chování, tedy chůzi na vodítku, sednutí atd. Nezapomínejte, že odměnou je i to že se pes rozběhne za psem a doběhne k němu, nebo že loví, tedy běží za zvěří, kterou vidí i kterou cítí, nebo stopuje s nosem u země. Pokud se často stane, že pes takto uteče i když se po chvíli vrátí, silná motivace v podobě genetické výbavy psa (lovení, čichání, pasení) se těžko přebije piškotem. Čím častěji si pes užívá tento lov a v podstatě může být špatné i že si pokaždé hraje se psími kamarády, tak máme přivolání stále těžší a těžší. Mnohdy se stává přivolání jako dobře zvládnutý cvik nemožným.
Psa nechtějte přivolat jen když to „hoří“ tedy pes již běží za jiným psem, nebo loví. Základem je mít spoustu úspěšných přivolání v jednodušším prostředí. Tedy postupně zvyšujeme nároky. Musíme si uvědomit, že je ve hře velmi mnoho proměnných. Od zaujetí psa něčím, co je pro psa zajímavé, vzdálenosti od nás i vzdálenosti od zajímavých věcí, rozpoložení psa, jeho chuť, hlad, genetická výbava, místo, kde se cvičí, očekávání něčeho psem (například ploty se štěkajícími psy, louka, kde vždy běhá se psím kamarádem). Je toho hodně co bychom měli mít na paměti a dobrým pomocníkem je zapisovat si do „tréninkového deníku“ v jakém prostředí jsme cvičili s jakou vzdáleností a s jakou odměnou a zaznamenat úspěchy i neúspěchy a podle těchto výsledků stanovit další postup ve cvičení. Pamatujme, že by to neměla být zkouška, jestli to pes zvládne, ale vždy bychom měli být přesvědčeni, že jsme zvolili prostředí vzdálenost i hodnotu odměny tak aby pes úspěch měl. Hlavně nezapomenout, že ten pes v dálce je pro některého psa tou největší odměnou v repertoáru všech odměn a my s tím musíme počítat. (ne vždy se ke hře pes dostane, hlavně pokud tahá, štěká, kňučí, tak se ke psům nedostane nikdy, když pes sám zvolí lepší chování, povolí vodítko, podívá se na nás, sedne si a čeká, tak tímto chováním spustí naše chování a hra se psími kamarády může začít. Musí ale porozumět, mít jasno které chování spustí to naše které by tak rád, tedy třeba hru se psy, nebo vyběhnout z branky či auta a naše reakce musí být vždy stejná).
Mnohdy je jednodušší psa zastavit, tedy naučit „stůj“, pes se nemusí otočit zády k tomu o co má zájem, ale zastaví se, kouká na objekt a vy si pro psa dojdete a podle okolností mu dáte volno, nebo ho připnete na vodítko. Opět by nemělo být pravidlem, že po zastavení se pes připíná a končí svoboda, což platí i u přivolání. Proto cvičíme nejprve v klidném prostředí doma, nebo na zahradě, hrajeme si se vzdáleností, či rozrušením psa ze hry a odměňujeme a odměňujeme a vždy, opravdu vždy požíváme povel pro uvolnění psa z pozice, tedy vždy psa propustíme slovem „volno“ „můžeš“. Pes by si neměl nikdy odběhnout sám po snědení pamlsku, nebo po hře. Pes by vždy čekat na informaci co má dělat dál. Tedy v podstatě další „slovo“ (povel), ruší původní chování, rozhodně by chování (cvik) neměl ukončovat pes sám.
Další možností, která je velmi účinná je psa přivolávat tak trochu nadvakrát ? Nejprve po psovi chcete, aby změnil směr, tedy následoval vás ve vašem směru u psů je velmi efektivní když se rozběhnete směrem od psa a použijete „slovo“ které má spojené se změnou směru například „deme“. Čím rychleji se vzdalujete a pes vidí záda, tedy necouváte, máte velkou naději, že pes směr změní a běží za vámi. Ono totiž je poměrně těžké střídat vysokou aktivitu – tedy třeba běh za psem či hru s ostatními za chování s nízkou aktivitou a tím je přivolání, tedy chování končí klidným sedem u člověka a pes čeká na propouštěcí slovo. Ale běh za běžícím člověkem je pro psa v dané situaci o mnohem lehčí. Těžší je to v tom případě, že se kolem pohybuje něco (pes, srna, zajíc) daleko větší rychlostí, ta rychlost totiž psa velice aktivuje k honičce. Pokud již pes běží za vámi je to malý úspěch, nezpomalujte a hlídejte si vzdálenost od objektu od kterého psa lákáte. Pokud jste dostatečně daleko, (to záleží na vašich zkušenostech s vaším psem) můžete zpomalit, otočit se ke psovi, dále couvat a nechat psa dojít až k vám, podle situace můžete psa opět uvolnit a může se vrátit ke hře, nebo v dostatečné vzdálenosti můžete po psovi chtít nové chování tedy „ke mně“.
Vše chce trénink a hodně dobré přivolání se učí a trénuje přibližně 2 – 3 roky (v té době je pes již plně dospělý, fyzicky i psychicky). Při častém tréninku v mnoha různých situacích na mnoha různých místech s různými rušivkami je na psa opravdu spolehnutí a přesto nic není na 100%. Na 100% je, jak já ráda říkám jen smrt. Všechno ostatní je dílem náhody a dokonalostí tréninku. Vše je jednou poprvé ? Tedy i pes který je ovladatelný v mnoha situacích, tak zrovna v té další nové to nebude na první dobrou.
S tím souvisí i opakování zvuků, které mají psa přimět změnit chování. Pokud psa naučíme, že slova opakujeme, tak dosáhneme jedině toho, že na první dobrou to nebude nikdy. Pes bude zkoušet vaši trpělivost, co se bude dít, když přijde třeba až na páté zavolání. Příště zkusí šesté či sedmé a my spokojeni, že pes přišel si vlastně neuvědomíme, že voláme stále víckrát a víckrát a že i když pes nemá dle nás nic na práci, a dokonce se i na nás dívá, tak je přivolání stále pomalejší a pomalejší. Na cestě ke člověku se mnohokrát zastaví, očuchává trávu, vyvenčí se, zpomalí a najednou uvidí něco co je pro něj velmi lákavé, třeba psí kamarád a je opět v trapu.
Tedy povel se vyslovuje pouze jednou a pouze tehdy když jsme přesvědčení, že pes to, co po něm chceme zvládne. Při běžném cvičení se nám to bude určitě dařit. Při krizovém volání (velmi silné rušivky v okolí psa) vybereme takové chování, které má naději na větší úspěch a které můžeme vzhledem k situaci použít. Myslíme i na to, že změna směru tedy chtít po psovi, aby nás následoval je splněná v tom momentě, když pes změnil směr a vydal se naším směrem. Už to byste měli chválit oznámit psovi, že se rozhodl správně. Záleží vždy na situaci, jakou vzdálenost či co budeme od psa chtít. A dokonce si můžeme v tréninku pohrát a i tím, že psa, který běží naším směrem, třeba ze hry s ostatními psy, během běhu směrem k nám uvolňovacím povelem pošleme opět si hrát. Pes změnu směru vykonal rozhodl se správně, a tak je pro něj veliká odměna možnost vrátit se do hry, daleko lepší než pamlsek, který by dostal u nás (mnohdy pes ani pamlsek nechce a rozhodně ho to zdržuje). Vše je na uvážení na zkušenostech a pokaždé to může být jinak.
Prostě velmi důležité jsou informace, které psovi dáváme svým chováním, pokud žádné informace psovi nedáváme, pes nebude mít možnost vysledovat co je pro něj výhodné a co ne. Co mu přinese výhody, odměny a co mu nepřinese nic, nebo dokonce co by pro psa bylo nepříjemné. Pamatujme pes nás testuje, sleduje celou dobu, kdy je s námi v kontaktu a rozhodně si z toho bere ponaučení. Pokud nejme důslední, spravedliví, klidní a „čitelní“ tedy pokud nám pes nerozumí co po něm chceme, tak jen málo psů se bude snažit se nám zavděčit a hledat co se nám líbí. Raději si najdou strategii, aby nemuseli skoro nic a nepřinášelo jim to moc nepříjemností. To je druhá strana výcviku v porozumění a rozhovoru se svým čtyřnohým parťákem, trest který mnohdy přináší odměnu pouze nám, tedy lidem, díky ukončení chování, které jsme potrestali, sice jsme nic nenaučili ale chování které se nám nelíbilo skončilo a tak si v sobě budujeme myšlenku, že takhle je to lepší, než myslet kombinovat, sledovat a cvičit, věnovat čas psovi, vzdělávat se, prostě změnit svůj pohled na výcvik a snažit se o ten rozhovor kterému rozumí oba účastníci, tedy naučit se „číst“ svého psa, a to je opravdu umění. Vždyť stačí škubnout, přiškrtit, uhodit, zařvat a mám na chvíli klid. Mnohdy je to opravdu funkční ale jen z našeho pohledu. Pes, který žije neustále ve strachu, co přijde za trest, by s vámi nesouhlasil. Žít ve stresu, nepohodě to je pro nás i pro zvíře špatné a vede to často k nemocem. To pro svého psa snad nechceme.
Tak je na nás, jakou strategii zvolíme, jak se budeme učit porozumět co nám říká náš pes. Jak budeme reagovat na jeho podněty. Když se nám to podaří budeme skvělá dvojice, která si rozumí a pak procházky budou jen pro radost.