Cvičení triků je vynikající věc. Pes se totiž přemýšlením, tedy učením něčeho nového unaví stejně tak dobře jako kdybyste byli na procházce. Má to další benefit, a to že společně stráveným časem utužíte vztah se svým čtyřnožcem a rozvíjíte myšlení a schopnosti svého psa.
Co to vlastně triky jsou?
Něco, co pes dělat vlastně vůbec nemusí, co nepotřebuje, tedy nepotřebuje to k tomu, aby přežil. Ono naučit se podat tlapku, válet sudy, dotknout se dlaně, couvat no prostě při učení takových věcí se prostě unaví pes i člověk. Člověk musí vymyslet, jak psovi vysvětlit co po něm chce a zkusit, jestli to bude fungovat, jestli pes pochopí a porozumí, když to nefunguje, tak znovu přemýšlet o novém postupu. No a pes který dělá nové věci a získává správné informace se naučí u práce myslet a ne, jen se slepě podřizovat. Unaví se možná daleko více než na procházce.
Takže máme tři nejdůležitější benefity, různými hrami a cvičením zvyšujeme u psa sebevědomí, pes zjistí, že zvládne spoustu nových věcí, má pestřejší život než jen spánek, jídlo, nudná procházka. Rozvíjí se tedy nejen po fyzické stránce, naučí se uvědomovat si své tělo, ale posílíme i psí psychiku.
Druhým benefitem je posílení vztahu mezi dvounohou a čvernohou částí týmu. On ten společně strávený čas se odrazí i v běžném životě, třeba i na té procházce, nebo při tréninku jiných věcí. Co kdyby toho člověka napadlo dávat mi pamlsek za tolik jednoduchých věcí co umím, a tak máme najednou psa, který na procházce neodbíhá a drží se u člověka.
No a tím dalším benefitem je přece to co už dávné víme, že unavený pes je hodný pes. Ono totiž pár krátkých cvičení vydá za procházku po okolí, kde to pes stejně už zná jak své boty. Najednou se dělají nové věci, používají se svaly, o kterých pes skoro nevěděl, musí přemýšlet, jak z nás ten pamlsek dostat. Ovládat se, být trpělivý, a to unaví každého člena týmu.
A jak cvičit, aby to oba bavilo? Držme se tří zásad.
Hlavně pozitivně – ono cvičení pozitivní motivací je jeden velký vědní obor a my si budeme pamatovat jen to nejzákladnější – za dobré věci psa chválíme a odměňujeme a špatné věci ignorujeme. To znamená, že když se čtvernožci něco nepovede, nechápe, co po něm chcete, tak na něj nekřičte, neříkejte mu „Néééé, to musíš Alíku jinak, tohle nedělej, co to děláš…“ Ale když se povede alespoň přiblížení k finálnímu chování chvalte, odměňujte. Ale pozor na přílišné emoce, pes to dobře pozná a když pak jednou zajásáte o trochu méně než obvykle, může přemýšlet, co udělal špatně. Cvičte s nadšením, dobře naladěni a hned to půjde lépe.
Nechtějte všechno hned, jděte na to pěkně pomalu, netlačte na psa, nechtějte trik naučit za jeden den. To že se to mu to už dvakrát povedlo neznamená, že to umí, ale jen pochopil, co po něm chcete a jak to asi má vypadat. Postupně prodlužujte intervaly, vzdálenost, výdrž, prostě pomaličku ztěžujte kritéria.
No a do třetice, vždy přestaňte v tom nejlepším. Pes se s chováním posunul o krok dále, povedlo se a my se můžeme radovat, hodně pochválit a odměnit. Chlupáčovi pak zůstane ten dobrý pocit a vše pozitivní s tím spojené i do dalšího cvičení, a to přece chceme – namotivovaného psa.
No a jak často cvičit a jak dlouho, no klidně několikrát denně a ze začátku bude stačit opravdu jen pár minut třeba tak tři. Postupně tu dobu můžete prodloužit a starší trénovaní jedinci se pak vydrží soustředit i 20 minut v kuse. Ideální je třeba ráno po venčení tři minutky nějaký trik, můžete cvičení proložit něčím co pes již dobře umí, pohrajte si, pochvalte no a večer znova to samé 😊 Začněte vždy, tam kde se pes cítí dobře a nic ho neruší. Úkoly, které již umí přesunete třeba ven, nebo na rušnější místo, můžete to zkusit i na procházce, tam je to o hodně těžší. A postupem času se dostanete se cvičením i na „vánoční trhy“ na náměstí, do psího parku, nebo blízko rušné silnice.
Začínáme … Základním předpokladem je pozornost. Kdo pozornost již hodně odměňoval, má vyhráno. Nebo můžete pejska zavolat jménem, on si pravděpodobně před vás sedne, odměňte ho několikrát za klidné sezení, tím ho uklidníte a můžete klidně říci „cvičíme“ jako signál, že se bude zase dít to zajímavé „krmení“ 😊
Pokud tohle uděláte pokaždé, vytvoříte si krásný rituál, prostě signál, že se jde na věc.
Tak a do práce.
No a co je dle mého názoru nejlepší… shaping, tedy postupné přibližování k finálnímu chování. Zde nebudeme mluvit o nácviku důležitého chování, tedy přivolání, nebo lehnutí a sednutí i když i to jde. Budeme se bavit o triku tedy chování které nepotřebujeme ani na zkoušky, ani pro život. Společně se naučíme užít si společné chvilky při shapingu.
Kdo ještě nemá naučený nosetouch tak máte jedinečnou příležitost. Nebo si vyzkoušejte 101 triků s krabicí.
101 triků s krabicí je fajn průprava pro člověčí část týmu. Označujeme co nejčastěji, nejlépe 25x za minutu. Tedy pokud pes od nás neodejde 😊Pokud označujeme správně pes se snaží a své chování vylepšuje zkouší něco nového, prostě se u toho baví a má hodně odměn. Pokud zjistíte, že to psovi nejde, tak pravděpodobně označujete příliš pozdě. Vyzkoušejte vydržet, nehýbat se, nemluvit a jen označovat správný moment klikrem, nebo slovem. Dobře víme, že klikr je rozhodně rychlejší, tedy zmáčnout klikr je pro člověka prostě jednoduší než vyslovit slovo. A tím můžeme psa mást a učit třeba něco úplně jiného. U krabice nám to však nevadí, tedy pokud naším označováním psa „neotrávíme“, protože nebude vědět vůbec co po něm chceme, cesta k finálnímu chování nebude až tak přímočará s nápovědou, ale sem, tam, zpět, tam, a to může psovi vadit.
Pokud chceme něco učit není jen shaping, ale třeba i luring, tedy navádění, psa navedeme ze začátku pamlskem později jen rukou a odměníme konečné chování.
Nebo capturing – zachycení, to psa odměníme, když to chování, co se nám líbí zrovna dělá.
Na každé chování se najde způsob, jak ho naučit a každý pes preferuje něco jiného. A co je nejlepší všechny způsoby můžeme kombinovat.