Vodítko, pro někoho je to nástroj ke trestání, pro dalšího nástroj k ovládání, další vodítko bere jako telefonní šňůru, která umožňuje rozhovor mezi dvěma subjekty. Třetí možnost, tedy komunikační nástroj je vodítko pro mne. Vodítko má u mne tedy jako základní funkci psovi sdělit co se od něj požaduje. V případě, že je vodítko připnuté na obojek, tak je komunikace snadnější. Pokud je připnuté na postroj, tedy v půlce těla v podstatě žádné komunikační prvky mít nemůže a stává se jen spojením mezi subjekty.
Pokud chceme velice rychle a efektivně naučit, že na vodítku se netahá, což chce většina majitelů, tak si musíme uvědomit, že učení probíhá vždy když je pes na vodítku. Není to pouze ta doba, kdy se my soustředíme na to, že v tuto chvíli psa něco učíme. Proto nám může pomoci malinko zlegalizovat tahání, pokud nejsme schopni se soustředit na učení, nebo potřebujeme na tu procházku někam dojít, přepnout psa na postroj. Ono totiž když pes dostává informace, že ráno, když člověk spěchá do práce, tak nemá čas se zastavovat a být trpělivý, než pes pochopí, že napnuté vodítko připnuté k obojku znamená že se nikam nedostane. Tak nechápe, proč je to jinak odpoledne, když se člověk rozhodl věnovat se učení chůze na prověšeném vodítku.
Obojek je připnutý na krku psa, tím se snáze pes ovládá, protože otočením hlavy, tedy přední části psa, jsme otočili jeho hlavu a pes jde tam kam jde hlava. Informace, že je tlak na krk a člověk beze slova stojí, je prostě jasně daná informace, že pokud cítí tlak na krk, tak se nikam nedostane. Pokud se informace změní, tedy tlak není na krku, ale na hrudi, je to prostě něco jiného a pes táhnout může a někdy i musí, pokud se psem děláme sporty, kdy pes táhne nějaký náklad, nebo nás při běhu do kopce, či na kole, nebo koloběžce, lyžích ?
Abychom tedy mohli zajistit, že informace bude vždy správná, tak využijeme oba nástroje, tedy obojek i postroj v různou dobu. V případě, že někdy zapomeneme a pes se dostane k objektu jeho zájmu táhnutím na obojku, tak jsme si prodloužili tu dobu kdy pes pochopí, jasně daná pravidla. Ona totiž žádná pravidla nejsou, a tak se pes snaží vytěžit z našeho chování co nejvíce pozitiv pro sebe.
Pes nedokáže pochopit, že někdy to jde a někdy ne. Pokud to tedy někdy jde, tak asi teď tahám málo, musím tedy tahat víc abych se dostal tam kam chci. Člověk ukolébán občasnou dobrou chůzí v době, kdy pes nemá kolem sebe nic zajímavého. Zapomíná odměňovat chůzi na volném vodítku a koriguje pouze neúspěchy, tedy tahání a nejčastěji sklouzne ke škubnutí se psem. Na chvíli zastaví tahání, psa to zabolelo a člověk je spokojený. Co jsme si řekli o pozitivním posilování, tedy platí i pro nás. Pokud nám funguje škubnutí, proč bychom se soustředili na učení a pochopení pravidel pro psa. Když pes přestal tahat, alespoň na chvíli nás nebolí namožené svaly. A co nám přineslo tu úlevu budeme používat, protože jsme toto chování pozitivně posílili. Ano, ono to na chvilku funguje a záleží na typu psa, kolik bolesti snese. Jsou i taková plemena, která mají práh bolestivosti posunutý poměrně na nízkou úroveň a tam to už tak snadné není a člověk musí použít silnější škubnutí, aby pes zareagoval. No a co si myslíte, že bude následovat ….
My se podíváme, jak tedy psovi dát jasné informace, jak vše použít v praxi. Čím dříve budou informace pro psa jednoznačné, tím kratší dobu budeme k nácviku pohodové chůze na volném vodítku potřebovat.
Pokud nemáme čas se věnovat cvičení a dodržovat pravidlo, že jakmile se vodítko napne, tak se zastavíme a pes se nedostane tam kam chce. Pokud pes vodítko povolí, a to jakýmkoli způsobem, sedne si, otočí se, povolí vodítko couvnutím, či jakkoli jinak. My se beze slova rozejdeme. Tak budeme používat i postroj. Na začátku procházky máme psa na postroji. Během procházky, kdy pes bude již vyvenčený a došli jsme na klidné místo, tak psa přepneme na obojek. Určíme si, jak dlouho budeme cvičit a po tuto dobu se soustředíme, sledujeme našeho psa vždy jak se vodítko napne člověk stojí. Volné vodítko, jdu směrem, kam chce pes, a pokud dokáže jít alespoň pár kroků na volném vodítku, tak psa chválím a dostává pamlsek. Mohu, pokud pes dokáže jít již delší dobu pěkně k této chůzi přiřadit slovo, tedy označím tuto pěknou chůzi, třeba slovem „spolu“.
Čas, který jsem si na cvičení vyhradil uplynul, přepnu psa na postroj a jdeme na procházku, tedy pokud pes mírně tahá, tak už nezastavuji. Prostě je jiná situace jiná informace pro psa.
V další části procházky, můžeme psa učit sledovat nás. Psa oslovíme jménem otočíme se, opravdu hodně pracujeme tělem, tedy ramena a náš pohled je tím směrem kterým chceme jít. Vyslovíme slovo, které pro psa znamená následuj mne. Necháme psovi pár vteřin na rozmyšlení a pak můžeme opět vyslovit slovo, které pro psa znamená „následuje mne“ a pokud nejde tak se rozejdeme a psa chvilku táhneme za sebou. V okamžiku, kdy pes povolí vodítko, tedy rozhodl se jít za námi, psa pochválíme a jak dojde až k nám, nebo se přiřadí k noze tak dostane pamlsek.
Vždy cvičíme v takovém prostředí, kdy jsme přesvědčeni, že pes bude mít úspěch, pokud je příliš rozrušen, nebo má jiné zájmy, čuchá, nesoustředí se. Najdeme lepší místo na cvičení. Stejně jako u přivolání, tak je důležité mít spoustu úspěchů. Chůzi na volném vodítku, pak zařazujeme stále častěji až vlastně nebudeme postroj vůbec potřebovat a pes bude chodit správně, tak jak se nám to líbí. Ale častým procvičováním, se stane, že netahání se generalizuje na všechny okolnosti, ať je pes na postroji, nebo obojku. Prostě máme psa, který s námi, pokud není možné, aby byl na volno, kráčí na volném vodítku, sleduje nás a oba členové týmu jsou spokojeni.