Chůze na vodítku a její úskalí – 2

27 Říj

Co se nám může stát, když ….

Je několik možností, jak si chůzi vlastně zkazit. Pokud se zastavíme, že pes táhne a chceme, aby se vrátil k noze, u nohy ho odměníme, tak jakou informaci pes získává. Ne to, že nemá táhnout, ale aby u nohy dostal pamlsek, tak musí nejprve zatáhnout, pak chvíli počkat a vrátit se k páníčkovi, tam dostane pamlsek a vyráží opět dopředu, zatáhne, člověk se zastaví, pes se vrátí a kolotoč, nebo také nekonečná smyčka chování se roztočila.

Vždy si musíme uvědomit jakou informaci pes naším chováním získává. Je škoda, že většinou řešíme až to, co se nám nelíbí, ale opomíjíme pochválit, nebo odměnit to co si přejeme ABY SE OPAKOVALO. Tedy aby daný subjekt věděl, co se po něm žádá. Pokud touto činnost, nebo chování dělá, tak přichází odměna. To platí vždy a všude, nejenom při výcviku psa. Zamysleme se, zda své děti odměňujeme je jedno, jestli je to slovně, když se chovají správně, nebo začneme „vychovávat“ až když je doma nesnesitelný „binec“   ?

Dalším problémem je odměna po uvolnění vodítka psem. Pes by se měl dostat tam, kam původně chtěl, tedy měl by získat informaci, že pokud necítí tlak na krk, tak člověk psa následuje třeba k trávě, kterou chtěl očichat. Tedy v rámci výcviku, opravdu jdeme, pokud je volné vodítko, tam kam chce pes. Samozřejmě, to musí být bezpečné. Pokud se pes začichá a vodítko je prověšené, tak na psa počkáme. Pokud se nám zdá, že je to již příliš dlouho. Oslovíme psa jménem, pokud přeruší činnost, tak vyslovíme „zvuk“ pro pohyb a následování, současně natáčíme tělo, tam kam chceme jít (tedy nestojíme a nakoukáme na psa čelem k němu) počkáme 1 – 2 vteřiny a rozejdeme se. Jakmile nás pes následuje, chválíme, nebo odměňujeme. Pokud pes je tak zaujatý činností, že na jméno nereagoval, tak si můžeme pomoci „neidentifikovatelným zvukem“ tedy vydáme nějaký hlasitý zvuk. Tento zvuk psa většinou vyruší z činnosti, kterou dělal a my můžeme opakovat předešlý postup. Pokud pes nereaguje, stojí a nejde, prostě jdeme, tedy psa táhneme. V okamžiku, kdy se povolí vodítko, tak by pes měl vědět, že v tomto okamžiku se rozhodl správně. Můžeme použít slovní marker, nebo i jenom pochvalu, pamlsek pak může dostat až když je blízko naší nohy. Důležité je abychom po „slovu“ počkali ty 1-2 vteřiny, aby pes měl možnost poslechnout, a ne ho se slovem k následování táhnout kam chceme jít, pak spojujeme slovo k následování s trestem, škrcením a pes tento zvuk nemá rád, netěší se, že uslyší „slovo“ a může vás následovat – protože pak přichází odměna v jakékoli formě, hra, pamlsek, běh, hra s psími kamarády. Samozřejmě může fungovat i to, že aby předešel škrcení, tak se rychle přidá, ale pak poslouchá, protože musí, a ne protože chce.

Pokud část úseku pes opravdu jde na volném vodítku, chválíme a průběžně můžeme odměňovat. Nesnažíme se zrychlovat svůj krok, abychom dohnali rychlost psa. Tedy nesnažíme se přizpůsobit rychlosti psa (to bychom za chvíli jen běhali).

Přizpůsobení se rychlosti psa v mírném klusu je pouze v jednom případě, a to na výstavě v kruhu, kde se pes předvádí v pohybu. Tam opravdu máme takovou rychlost kdy se pes nejlépe předvede, tedy jeho rychlost je optimální, jeho krok je vyrovnaný a souměrný. Prostě vypadá nejlépe. Na takovou chůzi, nebo klus máme ovšem jiný povel. Tam pes ví, že nyní je to prostě jinak. Tato předváděcí chůze se také učí vždy na výstavním vodítku. Pes tedy má jasně danou informaci, že nyní je to prostě jiné (stejně jako rozdíl mezi postrojem, obojkem, a tedy i výstavním vodítkem, které je prostě odlišné).

Stává se i to, že pes, který je velice dobře ovladatelný a člověk s ním může chodit na volno, prostě na vodítku chodí tak málo, že chůzi na vodítku vlastně vůbec nezná. Najednou přijde okamžik a pes na vodítko musí a problém je na světě. Nezapomínejte, že všechno se musí procvičovat. Tedy i když váš pes je schopný s vámi celou procházku jít bez vodítka, tak je dobré části procházky absolvovat na vodítku a chůzi na prověšeném vodítku prostě procvičit.  Stejně jako střídání míst, kde na vodítku chodíme, tedy ne, jen na začátku, (tam většinou je pes tak natěšený, že i poslušný pes se zapomene), nebo na konci procházky, kdy je pes již klidný. Ale každý den v jiné části procházky a na jiném místě. Že by procházky neměly být vždy stejnou trasou, to jsme si již říkali.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.