Socializace.Co je to vlastně socializace – “Socializace (socialization) pochází z latinského socialis neboli družný, spojenecký, polidštěný. Je to sociologický, sociálně psychologický a pedagogický pojem, který označuje proces, při kterém se jedinec začleňuje do společnosti, přičemž si osvojuje její hodnoty, normy, chování, schopnosti a učí se sociálním rolím.” (zdroj wikipedia).
V knížkách čteme a kamarádi radí, to musíš s ním chodit všude, musíš ho brát na různá místa, musíš mezi psy, choď s ním do města, vezmi ho do ZOO. No a lidé své štěně vystavují opakovaně všem možným i nemožným podnětům, ale nekoukají, co se se štěnětem děje, jestli se mu to líbí, jestli je ve své kůži. Strkají ho do náruče kamarádům, lidi prosí, aby na štěně sahali a hladili ho, vezmou ho na trhy, nechají ho volně si hrát s každým psem. Nechají ho zmítat se na vodítku, když se za něčím, či se od něčeho žene, nebo se za objektem zájmu nechají odvléct, dovléct. Každý člověk je jiný někdo miluje společnost, jiný chce být sám, tak proč když tohle respektujeme u lidí, tak proč si myslíme, že každý pes musí milovat všechny lidi, zejména ty cizí, že každý pes si musí s naším hrát a naše štěně musí mít rádo všechny psy, je to možná tím, že si myslíme, že když to tak není, tak nám okolí řekne, no ty si vůbec nesocializoval, a my se tak budeme cítit jako neschopní.
Jak by měl vypadat správně socializovaný pes? Nebojí se lidí, ale také se k nim pokaždé neřítí. Nebojí se psů, neútočí na ně, ale také za nimi zběsile neutíká. Nebojí se nových věcí, neštěká a neútočí na ně. Nebojí se nových míst a nemá si potřebu místo bránit. V mých představách je správně socializovaný pes takový: Pokud má rád cizí lidi a psy je to dobře, ale pokud o ně nestojí, rozhodně ho nenutím, respektuji to. Mým úkolem je ho jen naučit, jak se při setkání s nimi správně chovat. A jak je to správně se chovat, je to takové chování, při kterém se účastníci rozcházejí bez přílišných emocí a pokud možno s příjemnými pocity na všech stranách. Takže co je důležité? Nejdůležitější podle mne, je naučit, že páníček je to nejlepší, co na tom světě pejsek má. Vytvořit vztah na vzájemné důvěře a ta důvěra je vždy a všude. Vždy se stojí při svém psovi, když je potřeba tak ho podpoří a chrání ho, nenutí ho dělat věci, které jsou pro psa nepříjemné. Při setkání s lidmi se není čeho bát, lidi jsou fajn, ale nebudou na psa šahat pokud si to nepřeje, pokud o to nestojí, pokud pes chce, tak si s ním lidé hrají, hladí ho. S lidma je prostě sranda. Když ale psovi něco nesedne, tak se stačí obrátit se na svého páníčka a on to vyřeší (psa od lidí odvede, člověka upozorní). Cizí psy není třeba řešit, pokud jsou našemu psovi sympatičtí, umožníme mu je poznat a hrát si, pokud sympatie nejsou oboustranné, dáme mu možnost to změnit, pokud o kontakt vůbec nestojí jedna ze stran nebo obě, tak to budeme respektovat a nebudeme je nutit. Nová místa jsou fajn a nemusím se bát, je to příležitost k objevování světa. Neznámé věci jsou zajímavé, ale není třeba se jich bát. Dáme psovi dostatek času, aby věc prozkoumal svojí rychlostí. Pes by měl mít vždy možnost volby. Když se psovi něco nezdá, nebo nelíbí, může se opět obrátit na svého člověka a ten mu dá třeba čas na odpočinek v klidu a bezpečí, schová své malé štěně u sebe, odežene dotěru, nenechá štěně napospas cizím hladícím a mazlícím lidem. Ono je to vlastně jednoduché, sledujte své štěně, když je v pohodě, určitě to poznáte. A stejně tak hlídejte, jestli jsou mu interakce okolí příjemné a pokud ne, tak mu dejte zázemí. Štěně by mělo mít bezpečný prostor vždy u vás, a ne v křoví 200 metrů od vás. Když mu tuhle jistotu nedáte, tak se většinou stane, že pes vše začne řešit sám, bez ohledu na vás. Čím více bezpečných a příjemných akcí štěně zažije, tím lépe se vypořádá s těmi, co už tak příjemné nejsou. Aby to fungovalo, tak těch příjemných musí být více.
Takže krátké shrnutí, socializace je od toho, aby se náš pes naučil v tom našem světě chovat slušně, aby nebyl na obtíž, aby po našem boku šel tím světem rád, a ne z donucení. No a náš úkol je být spravedlivými, trpělivými učiteli a průvodci, dávat jasná a srozumitelná pravidla a když jsme již vše dostatečně procvičili, tak na nich i trvat, být důslední v souvislosti s tím, na jakém stupni s učením jsme. No a to nejdůležitější, nesmíme si zapomenout hrát a pořád se usmívat.