Jak učit jsme si již řekli, ale je třeba připomenout, že přivolání je vlastně taková skládačka z mnoha drobností, na kterých je potřeba pracovat vlastně každý den. Dnes si povíme o nejčastějších chybách při nácviku, nebo použití přivolání.
Chyba č. 1
Negativní souvislosti s přivoláním.
Představte si, že jste pes a běháte si nadšeně po parku navolno, čucháte si, hrajete si. Najednou vás páníček přivolá a poté vás připne na vodítko a jde se domů. Pokud se tohle bude opakovat každou procházku a na stejném místě, brzy vás přestane přibíhání na zavolání bavit, že? Jak na to, abyste takové spojení u vašeho pejska nevytvořili?
Úplně jednoduše. Když trénujete přivolání na různých místech, připněte občas pejska na vodítko „jen tak“ a hned jej zase odepněte a nechte pokračovat v zábavě. Tak u něj nevytvoříte negativní asociaci s připnutím. Na každé procházce procvičujte přivolání s následným vysláním pejska zpět za zábavou s povelem „volno“. To samozřejmě můžete praktikovat jen na těch místech, kde máte jistotu, že pes nevběhne do silnice, nebo nebude obtěžovat kolemjdoucí. Pro jistotu, mějte psa na stopovačce. Až budete mít jistotu, že pes na pokyn přiběhne, pak je možné mít psa opravdu volně.
Také není dobrý nápad psa přivolávat ve chvílích, kdy mu chcete provést něco, co nemá rád, například vyčesávání (pokud jej samozřejmě nemiluje). Pokud mu chcete ostříhat drápky, nebo vytáhnout klíště. Raději si pro něj dojděte.
Chyba č. 2
„Trénujete“ přivolání jen v situaci kdy opravdu potřebujete psa přivolat.
U přivolání opravdu platí, že bez práce nejsou koláče a jen pravidelný trénink vás posouvá ke kýženému 99,5 % přivolání (jak víme na 100 % je pouze smrt ?). Postupujeme velmi pomalu, od jednoduššího ke složitějšímu. Pokud má problém přiběhnout doma na zahradě, kde se nic neděje, tak na louce, když uvidí v dálce něco zajímavého, tak nemá cenu ani volat.
Ještě může nastat jeden problém. Pokud budete na procházce psa přivolávat velmi často a nebude se mu to vyplácet, může to některé psy otrávit a posouvat v tréninku zpět.
Chyba č. 3
Děláte to psovi moc těžké.
Co to znamená? Třeba to, že mladého nevyřáděného psa odvoláváte z divoké hry s psím kámošem. To je prostě vyšší level a ruku na srdce… jakou asi očekáváte úspěšnost? Dost nízkou, že? Tak ho prostě v takovou chvíli nevolejte. Pokud už nutně musíte hru přerušit, dojděte si pro něj. Pokud má váš čtyřnohý výtečník tendence vám v takové chvíli uskakovat a hrát s vámi hru „že mě nechytíš“, určitě prozatím používejte stopovačku či alespoň kratší šňůru, za kterou jej odlovíte. Pozor: Šňůru, kterou pes tahá, vždy připínejte k postroji, a ne k obojku, jinak riskujete nepříjemné zdravotní potíže v případě velkého škubnutí (ze strany psa nebo při zaseknutí se, vy za ni samozřejmě neškubejte)!
Chyba č. 4
Opakujete se, křičíte a zlobíte se na psa, když přijde pozdě.
„Maxíku ke mně!… Ke mně!…. MAXI! Ke mně! Ale honem, co sem řekl, nedělej, že neslyšíš! Ke mněěě!!!“ Nepřipomíná vám to někoho? Jasně, občas nervy mohou ujet každému, ale faktem je, že takhle si přivolání jedině zkazíte. Takže nádech-výdech a pojďme to raději pejska naučit pořádně. Jakmile z vás pes cítí rozčilení a vztek, dost se tím snižuje jeho ochota se k vám přiblížit, obzvlášť máte-li psa hodně citlivého. Pokud ještě někdy přidáte dokonce pár výchovných přes zadek, jakmile se jeho veličenstvo uráčí k vám konečně přijít, máte vystaráno. Ochota psa přibíhat na přivolání už bude jen a jen klesat. A to fakt nechcete. Místo toho jej radši naučte, že držet se ve vaší blízkosti je zábava, třeba proto, že spolu hrajete různé hry s mlskami a hračkami. Tedy odměňujeme i když jsme psa nevolali.
Co tedy dělat, pokud psa zavoláte a on neposlechne? Pokud se na vás alespoň podívá, nejlepší je jej radostně povzbudit („no poběěěěž!“) a ideálně utíkat směrem od něj, dovolí-li to situace. Pokud vám nevěnuje po zavolání vůbec žádnou pozornost, dojděte si pro něj a odveďte jej (a můžete při tom mít v ruce lákavou mlsku či hračku). Povel „ke mně“ ale nikdy neopakujte, jinak pejska naučíte, že nemusí poslouchat na první povel! A pak z toho časem může být druhý, třetí, čtvrtý, pátý desátý… Pokud i nadále s přivoláním zápasíte, doporučuji trénovat spolu s kvalitním trenérem.
Chyba č. 5
Cviky berete jako samozřejmost.
Když začínáte trénovat malé štěně, nevadí vám dát mu pamlsek za každé splnění cviku. Ale jak roste, říkáte si, že jej přece nebudete odměňovat tím žrádlem pořád. Už to umí a basta. Jenže tím si zaděláváte na problém. Jasně, že může přijít situace, kdy u sebe zrovna nic nemáte a musíte psa přivolat, protože to vyžaduje situace, která je nebezpečná pro vašeho psa, či někoho jiného. Takových situací je však minimum a vyváží je pak ta většina odměněných přiběhnutí. A ještě jedna věc – odměna nemusí být vždy jen o žrádle. Některé psíky potěší víc hozený míček, nebo divoká hra na babu, fantazii se meze nekladou ? Ale mít u sebe při venčení nějakou tu psí dobrotu já osobně považuji za základ, je to jen o zvyku sebou něco nosit. Při přivolání používejte rozhodně ty nejlákavější pamlsky, však se jedná o nejdůležitější cvik vůbec.